Rejoice! Když vytrváme v sekání stromu stane se zázrak - ACSI SLC 2012

7. října 2012 v 22:49 | Lucy Michelle |  Ze života
Konference byla jen na 4 dny, ale už to vypadá jako bych tam byla na měsíc. To proto, že v sobotu jsem už na to večer neměla čas a v neděli (minulý týden) jsem se snažila dělat něco rozumného do školy.. jako ovšem po zbytek týdne. No konference mi trochu rozhodila time managment a nabrala jsem zase nechtěný spánkový deficit. v pátek jsem byla tak vyšťavená, že jsem byla schopná akorát zahučet do postele a dobíjet baterky spánkem.

To, že jsem byla utahaná jak pes a měla jsem problém se zpátky aklimatizovat nemění nic na tom, že konference v Budapešti byla naprosto ledžendární!!!
Opravdu špicaextrasupercool. Jsem nadšená jak pes z nového míčku na hraní.. ehem.
Přednášky byly naprosto úžasné.. vtipné a hluboké. Především proměňující. Atmosféra téměř k létání.
A moje obavy se rozplynuly hned večer po přednášce, kdy se za mnou přihnala jistá osoba a začala mě objímat. Doslova mi to vyrazilo dech, ale víte co? Konference na mě měla minimálně proměňující vliv v tom, že se ráda objímám. Teda mnohem radši :D:D a i s cizíma lidma. Ale je to podmíněno kladným rozpoloženým, což je na K-akci téměř podmíněno. Bo je tam JK dýchatelný ve velké koncentraci.


Poznala jsem spoustu nových lidí, naše parta byla skvělá. Mám nové korejské kamarádky co nemají uřvaný hlas, ale bydlí v Turecku, mluví plynule anglicky s přízvukem jak by byly rodilé mluvčí a.. jsou i (správně) praštěné. No některé více některé méně. Na mě byly málo všechny až na jednu a ta nebyla Korejka XD. Aneb holky se nejlépe seznámí v koupelně při čekání na sprchu a vyndávání čoček. Hehe.

Mezinárodní složení bylo velmi pestré. Nejexotičtější zástupci byli asi z Albánie, Kyrgystánu a Kazachstánu. Zklamalo mě, že jsem nemohla poznat žádného Fina, ale vynahradil mi to Nor. Si k nám jednou takhle přisedl sám od sebe ke snídani. Beru to jako dárek od JK páč jsem si moc přála udělat si norského kamaráda a v naší diskuzce nikdo z Norska (ani Turecka //Korey//) nebyl. Narazit na Nora jen tak bylo velmi složité páč když jste oslovili náhodného člověka z 50% pravděpodobností to byl Rumun :D. Doteď jsem netušila, že je v Rumunsku tolik křesťanů.

Potkala jsem se i s německými kamarádkami se kterými jsem mluvila německy.
,,Ich möchte Informatiker werden!'' (Chtěl bych být informatikem)
Aneb.. nejoblíbenější německá věta. Parodie na to co nás pančelka V. naučila v prváku.
(,,Pančelko a jak řeknu Chci být psychologem?'' - ,,To nebudeš potřebovat v lekci,'' --> a tak jsme všichni chtěli /museli chtít/ být informatiky, doktory a učitelkami .. nebo tak něco)
Taky jsem jim řekla ,,Ich habe eine Katze,'' /Mám kočku/ s tím, že jsem se pak musela opravovit na ,,Ich habe keine Katze'' /Nemám kočku/ páč mi začaly nadšeně odpovídat, že mají taky kočku.. hups.

S norským kamarádem jsme řešili onlinové hry a posléze jsme jej s českou kamarádkou zahrnuli debatou o české politice. To, že náš prezident šlohnul prupisku v Chile, věděly jen Němky, co mají kočku.

Kromě těchto vtipných zážitků jsem se naučila, že se mám radovat v utrpení a modlitba má velkou moc - a každá se počítá. (Byla to křesťanská konference.) Tak jsme to začali praktikovat a na každém kroku začali pořvávat ,,REJOICE!''
,,Zakopla jsem a málem jsem si rozbila čumák''
,,REJOICE!''
,,Zapomněla jsem si na pokoji prupisku.''
,,REJOICE!''
,,Chce se mi spát.''
,,REJOICE!''
,,Už mě s tím rejoice pěkně otravuješ.''
,,REJOICE!''

A zázrak skrze modlitbu zažila kamarádka T, když se kamarádka B modlila za její bolavá kolena. Měla s nimi problémy už delší dobu, ale ten den to fakt bylo extra a chudák T se celý den přemáhala aby to na ná nebylo vidět. Večer se belhala k posteli, páč už toho měla plné kecky, a rejoice nerejoice, měla náladu pod psa. B za ní přišla, položila ruce na kolena, prosila JK aby byla kolena uzdravena, řekla Amen, šla si po svých.. T nohy protáhla s tím, že nevěřila tomu, že by to zabralo a... ono to zabralo. Začala hopsat po pokoji a v tu chvíli uvěřily B i L páč věděly moc dobře, že tohle by T s bolavými koleny rozhodně nehrála. L dokonce přistoupila a na kolena jí začala klepat, aby se sama přesvědčila. T vesele hopsala dál a hopsá doteď. Bez bolesti.
Tak a pak, že to nefunguje.
Některé modlitby však nejsou vyslyšeny hned vzápětí a musíme vytrvat. Také ne vždy jsou vyslyšeny tak, jak si to představujeme, ale je hezké mít moc zkřížit plány meteorologům. MWAHAHAHAHAHAHAHA.
(Ok ta moc není v nás..záleží na Bohu, ale víte jak.)

Také jsme se od mluvčího dozvěděli jak vypadá běžící kráva (vyrůstal na farmě) a někteří vyhráli CD za to, že spadli ze židle.
Maďarsky sme nemluvili. Za to anglických přebliků nastalo velmi hodně.

*hraje se hra v diskuzní skupince*
,,Michelle! Your turn,''
,,Joo ... uhm yeees.''

*Michelle běží za českou kamarádkou*
''Hey, please, when the main session starts?''
''Za 10 minut''
''Great! Díky!''

A to byl ještě slabý odvar.
Nejlepším začátkem a třešničkou ovšem bylo kafe se Starbucks se jménem na kelímku.
Lalala.
To jedno mi platil učitel, páč se cítil provinile, že jsme bloudili po městě a on mi slíbil, že je to za rohem a ono nebylo.
Njn Američani :D

Při cestě domů jsme v autě, obsahujícím 3 Amíky 6 Čechů z nichž 2 spali, začaly zpívat české lidovky.. až klasické hity od Helenky Vondráčkové a Karla Gotta. Nakonec náš playlist došel a vrhli jsme se na něco anglického páč se nám ostatních zželelo (a byli probuzeni).
Když se člověk dívá na panorama míhající se krajinky Maďarska uvažuje nad věcmi typu... hmmm a vyrvalo by tornádo ten vzdušnovětrárenský vrtulník ze země? To by asi bylo maso co? Wooohoooo. Úplně to vidím.

A na závěr fotky z výletu do historického centra Budapeště :)




Lucy Michelle
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama