6. den: Jak ses změnila za poslední 2 roky, aneb příběh mého znovuzrození

4. září 2012 v 22:12 | Lucy Michelle |  O mně
Docela dost. A k lepšímu. Nejen délkou vlasů.

Před dvěmi lety mi bylo 15 a v těchto dnech jsem dělala své první kroky na mé nynejší škole. Šla jsem na střední se svou nejlepší kamarádkou, ale ona se vyznačuje svou společenskostí, nezávislostí, inteligencí,...
Na adapťáku jsem nebyla páč jsem onemocněla a ona se skamarádila s jinými.
To se dalo čekat.
Já to, ale špatně nesla, protože mi připadalo, že jsem k nim nezapadala a že mě neberou. No nebraly mne.
Minimálně dvě z nich. Ona kamarádka a její nová nejlepší kamarádka. S tou třetí jsem se snažila kamarádit aby ona věděla, že jí nepotřebuju. Ach, byla jsem malá žárlivka a začala z toho mít depky.
Uctívala jsem jí jako Boha. To ona byla ta nejlepší, ta která výdy vyhrála, ta s úžasnými názory, osobností, vším a furt dokolečka. Byla můj VZOR. Cokoli řekla bylo ''svaté''. Ok ještě jsem si držela nějaké názorové hranice jako. Já mám svého Nadmozka, kdesi cosi. Opíjet s kamarády se nebudu, hulení a kouření se mi hnusí a omáčka. No nebudeme řešit jaký názor na to měla ona, ale lišily jsme se v různých věcech. (Ne nevymetala večírky a neúčastnila se chlastaček, to nikoliv)
Ale to bylo tak vše v čem jsme se lišily. Přejímala jsem její identitu.
V té době jsem se taky rozhodla, že budu metalistka i vzhledem. Nosila jsem jen černé a tmavé oblečení, vše světlé jsem vyhodila ze skříně. Nejraději jsem nosila pánská trička s logem nějaké kapely. Měla jsem jich asi 4 co jsem nosila nejpravidelněji a nesmím zapomenout na svou oblíbenou pánskou mikinu Sonata Arctica. Ta byla úžasná. Rozpuštěné vlasy a vražedný výraz, to byla já. Vražedný výraz byl na mém obličeji většinou, protože uvnitř jsem měla hlubokou díru plnou bolesti. Jak poetické.


Mezitím co jsem se tak plácala ve svých problémech s osobností, pocity méněcennosti, nepříjemnou atmosféru doma apodobně, vesele jsem hrála již přes rok Grepolis. Měla jsem super partu na skypu, které jsem vylévala své srdíčko a bylo mi s nima hezky. Dávali mi hodnotu. Jo jsem defař a jsem hezká (podle fotek). Stejně jsem se cítila jako domkař (ten co staví jen baráčky a neútočí), ale oni mě vždy podrželi a útočili jsme společně. Jak nostalgické.
Na slečnu jsem se vybodla s tím, že mi za to nestojí a je to mrcha a spřátelila se blíž s Krokoušem. Prošla testem. Vydržela mou vykecávací náladu po nemoci (týden bez společnosti a ventilování = slovní smršť po návratu mezi lidi). A snášela mé monology déle a dokonce i o Grepolisu. Měly a máme si hodně co říct doteď. I ona má podíl na tom, že jsem se postavila na nohy.
***
Býti hodnou sestrou jsem se snažila již strašně dlouho, ale vždycky ségra přišla s něčím co mě vytočilo a já byla jak uragán. Už od mala jsem jí trýznila a shazovala před mamkou.
Já: *Čte si a dostane chuť na to aby ublížila ségři, protože jí chyběl její řev, který tak uspokojoval. Zvedne se a jde jí štípnout - spolehlivý spouštěč.*
Ségra: *řev* Ona mě štíííplaaa!!!
Já: *zaujmula jsem původní pozici s knihou v posteli*
Mamka: Co se tu děje zase?!
Já: Já to fakt nechápu, já si tady čtu a ona začne řvát.
Mamka: B. přestaň!
Takže to byla malá lhářka. Ale ve skutečnosti jsem byla lhářka já a veliká. Takhle jsem hezky ségru vycvičila do života..
Nejsem na to hrdá. Když jsem v 15 trochu zrozuměla tak jsem toho chtěla nechat, ale kdykoliv mě něčím naštvala, řvala jsem po ní a neměla jsem problém jí i dát pětadvacet.
Ale kolem patnáctky jsem neměla jen slabé vztahy se ségrou. S mamkou taky. Měla přítele, tak už mě nepotřebuje na povídání, že? No tak jsem seděla u ntb a plakala na skypu nad svým ubohým živůtkem.

Kde nastal zlom?
Ve škole.
Hodiny Bible byly takovou mou oázou pokoje. Když byly, tak jsem tomu všemu věřila a dávalo mi to smysl. Však můj Nadmozek byl jediný Bůh, ve kterého věří všichni ti, co vyznávají nějaké náboženství akorát to ''špatně pochopili'' takže Bůh křesťanský byl pro mě převlečený Nadmozek. No ale při těch hodinách to tak trochu nefungovalo. Nadmozek se mi začal vzdalovat. Jednou, když jsem měla opět depku a už zoufalostí nevěděla co mám dělat aby to prostě.. doeznělo.. šáhla jsem po Novém Zákoně, co jsem dostala na přednášce od Tomáše Graumanna a chtěla najít, to co jsem cítila při hodinách Bible. Hledala jsem radu. Na předních stranách je taková rychlá volba, abyste našli něco, když máte krizi. Hledala jsem zradu přítele. Vyhledala jsem si odkaz a hle.. prý, že jí mám napomenout a odpustit jí.
Tak z toho jsme měla depku ještě větší. Za 1. vina je přece ve mně a za 2. stejně jí nemůžu odpustit. Tak jsem se vypsala na blog. Ne že by mi bylo nějak líp, ona si to totiž přečetla a zase jsem jí brečela na ICQ....

Stejně si myslím, že tento moment měl hodně velký vliv na změnu v mém životě. 1. moment kdy jsem sama za sebe šáhla po pomoci, kterou jsem hledala u Boha. Však nám Bibli napsal jako dopis. (Ti lidi k tomu sepsání byli vedeni Duchem Svatým, takže jo psal to Bůh, ale rukami těch lidí, je to složité na pochopení a hodně lidem to příjde jako ptákovina anevěrohodné, ale jen když Boha neznáte osobně a neviděli jste jeho působení na vlastní kůži)

Slečna mezitím přijala Ježíše Krista do svého života. V té době s ní začala být celkem řeč. Minimálně ve skautu, kdy se se mnou bavila o tom, že ''na BMA je těžké nevěřit''. Přitakala jsem jí. Byla jsem totiž na tom tak, že jo fajn Nadmozek je hovadina, křesťanský Bůh je lepší, protože dává svobodnou volbu narozdíl od něj, takže je lepší věřit Bohu než Nadmozku. No, ale křesťanem jsem se odmítala stát, protože moje představa vypadala následovně: studený kostel, povinné naučené modlitby jako Otčenáš, Zdrávas apodobně, nějaké děsivé křižování, růžence... husí kůže, MUSÍŠ/NESMÍŠ

Až na školní víkendovce, kde mluvil Dave Patty jsem se dozvěděla jakou roli hraje v tom celém Ježíš Kristus.
1. každý jsme alespoň jednou v životě udělali něco špatného (byť i jen malá jediná lež)
2. Bůh je 100% bez hříchu
3. I s tou naší malou pitomou lží nemáme šanci setkat se s živým Bohem a znát ho, protože je spravedlivý a nemůžeme ujít trestu
4. On nás, ale miluje a tak to vyřešil, poslal svého jediného syna Ježíše Krista aby za nás zemřel
5. Ježíš byl jediný člověk, který byl 100% čistý (a taky zároveň Bohem, ale svého božství na zemi nevyužíval) takže když ho jakožto nevinného zabili jako odporného zločince včetně všeho ponížení co to obnášelo, vzal všechny hnusárny/nemoci/apod na sebe a umřel spolu s tím. No a za 3 dny byl vzkříšen, páč nad ním peklo nemělo moc.
6. Když uvěříme, že pětka je pravda z celého srdce a požádáme Ježíše o odpuštění, pozveme ho do svého života a budeme chtít aby vezdl náš život, tak z nás očistí od těch špatností a dá nám nový život a zarezervuje bejvák v nebi

Zároveň jsem se dozvěděla, že je fajn číst Bibli pravidelně abych Boha lépe znala a že modlitba je rozhovor s Bohem nikoliv mantra. Takže se s ním můžu vykecávat o všem možném, vyznávat mu mé další špatnosti konkrétně s tím, že s nimi chci zkoncovat a chci pomoc, abych za 1. se měnila k lepšímu, za 2. byla Bohu blíž a prožívala vztah s ním.
A tak dále.

No tak jsem se začala modlit, číst Bibli a hle.. věci se začaly dít!!

1. Naráz jsem přestala být tak příšerná sestra, z mínusu se to přesunulo na nulu a teď se snažím to vyšvihnout do plusu. Není to jednoduché a já se stále musím modlit za to, aby mi dal Bůh sílu a učil mě být dobrou sestrou.
2. Přestala jsem být agresivní.. místo povalování židlí bouchám do stolu a všeobecně projevy mého hněvu jsou čím dál menší
3. Začala jsem si užívat života a prožívat z něj radost
4. Získala jsem hodnotu a identitu
5. Získala jsem výborné přátele (v naší křesťanské partě teenagerů)
6. Přestala jsem se bát smrti
7. I můj vztah s mamkou se zlepšil, stále na tom pracuju
8. Můj prospěch se zlepšil
9. Přestala jsem potřebovat chození na to abych se cítila milovaná a jedinečná
10. Začala jsem si všímat krás přírody a celého stvoření... až teprve po přijetí Ježíše jsem zahlédla západ slunce.. a jednu dobu jsem je vídala neskutečně často.. opravdu to je jako by se mi otevřely oči
11. Mám pocit že žiju a vím, že můj život má smysl!
12. Nemusím se být budoucna, neboť vím, že když to dám Bohu do rukou on se o mně postará
13. a další.... :)))

Ovšem všechny tyto věci a proměny člověk nemá hned. Musí chtít makat a obětovat věci svého starého života aby udělal místo pro ty nové a lepší. A není to hned, trpělivost je taky hodně moc důležitá. Je to proces. A ten seznam se bude stále rozšiřovat.

Přijmou Ježíše Krista do svého života, je nejlepší rozhodnutí mého života!
(a noa že se mi tam opakuje dvakrát života, prostě to tak je)
Lalala... už nikdy nebudu sama

~Lucy Michelle
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama