Zpátky na bojišti s Tátou Šéfem

24. listopadu 2012 v 21:06 | Lucy Michelle |  O víře
Můj poslední článek byl o tom, že jsem se konečně nakopla do zadku, řekla si watashi no nindo da a vzchopila se.
První dny byly opravdu těžké a neobešly se bez problémů, ale už jsem zpátky na bojišti a rvu se!
Oficiálně jsem před cca 3-mi týdny a zatočila za spolupráce mého Šéfa se svým měsíčním temným obdobím.
Je to super pocit - být zpátky.

Kouzelné na tom je, že mi s tím nepomohl žádný po zemi chodící člověk.
Hehe.
Čím dál tím více zjišťuji, že lidi v mém okolí prostě nedokážou naplnit všechny moje potřeby.
Když se na nějakého člověka, či lidi zafixuju a čekám, že mě to naplní, tak se velmi brzy spálím a jsem vnitřně vyprahlá jak Sahara. Jo jsem takový typ přísavky. Vy jste nikdy neměli uvnitř takovou tu díru, kterou jste se snažili něčím zapatlat? A furt to nešlo? A když jste konečně na něco kápli, dříve či později to zase přestalo fungovat?
 

Watashi no nindo da

30. října 2012 v 16:40 | Lucy Michelle |  Ze života
Po velkém Rejoice speciále z Budapeště jsem se dlouho neozvala. Důvodů je mnoho. Nedostatek času. Narutofilie. Nedostatek času kvůli Narutofilie apod.
Moji extrasuper naKáčkovanost jsem nechala vyprchat a .. mám teď trochu krizi.
Možná je to spojeno s nástupem podzimu se sněhem, ale těžko říct.

Rejoice! Když vytrváme v sekání stromu stane se zázrak - ACSI SLC 2012

7. října 2012 v 22:49 | Lucy Michelle |  Ze života
Konference byla jen na 4 dny, ale už to vypadá jako bych tam byla na měsíc. To proto, že v sobotu jsem už na to večer neměla čas a v neděli (minulý týden) jsem se snažila dělat něco rozumného do školy.. jako ovšem po zbytek týdne. No konference mi trochu rozhodila time managment a nabrala jsem zase nechtěný spánkový deficit. v pátek jsem byla tak vyšťavená, že jsem byla schopná akorát zahučet do postele a dobíjet baterky spánkem.

To, že jsem byla utahaná jak pes a měla jsem problém se zpátky aklimatizovat nemění nic na tom, že konference v Budapešti byla naprosto ledžendární!!!
Opravdu špicaextrasupercool. Jsem nadšená jak pes z nového míčku na hraní.. ehem.
Přednášky byly naprosto úžasné.. vtipné a hluboké. Především proměňující. Atmosféra téměř k létání.
A moje obavy se rozplynuly hned večer po přednášce, kdy se za mnou přihnala jistá osoba a začala mě objímat. Doslova mi to vyrazilo dech, ale víte co? Konference na mě měla minimálně proměňující vliv v tom, že se ráda objímám. Teda mnohem radši :D:D a i s cizíma lidma. Ale je to podmíněno kladným rozpoloženým, což je na K-akci téměř podmíněno. Bo je tam JK dýchatelný ve velké koncentraci.
 


Tak a zítra tradá na konferenci..

25. září 2012 v 22:27 | Lucy Michelle |  Ze života
Vzhledem k tomu, že moje gymnázium je křesťanské (nekatolická - neučí nás jeptišky, ale američani a.. ok jen IVT a angličtinu, ale zní to vtipně, když se to takhle napíše :D, kromě toho pan ředitel je křesťan a paní rodilá mluvčí/učitelka němčiny /jsme tak trochu jazykáč no :D/ o ostatních učitelích nevím :) takže rozhodně to není pravidlem, že aby nás někdo učil, musí být věřící)

Studenti naší školy se mají šanci zúčastnit behěm studia na mezinárodní konference křesťanských škol v Budapešti.
A mě se tato šance naskytla letos. Přednost má druhý ročník, ale tehdy jsem to zameškala, páč jsem ve stejnou dobu jela do Španělska a dala jsem to Bohu s tím, že jestli mě tam bude chtít, tak mě tam dostane letos.
A on mě tam dostal :D
Ale zas tak nic náročného to nebylo. Druháků moc letos zájem nemělo a tak nás z letošního třeťáku jede pár i podruhé.
Nicméně jsem velmi vděčná! Myslím, že to měl JK moc dobře promyšleno, páč jsem za ten rok více vyzrála, poznala ho lépe a má víra se všeobecně prohloubila natolik, že mám i chuť pomáhat druhým, takže.. jo moc se těším co nového se tam dozvím.. že se mu přiblížím a poznám nové lidi.

20. den: Jak důležité je podle tebe vzdělání

23. září 2012 v 10:42 | Lucy Michelle |  O mně
V dnešní době HODNĚ důležité.

Tak třeba moje máma. Věnuje se minimálně 15 let práci, kterou nemá vystudovanou, ale miluje ji. Je to profík ve svém oboru. I když je nevystudovaná. Člověk si řekne.. no tak to je v pohodě ne, 15 let.. tak ta tomu rozumí..
Nikoliv zaměstnavatelé. Ti se koukají na školu, na maturitu, na všechno a praxe, ta je až druhořadá po tomhle všem.
Raději vezmou nezkušenou žábu hned po škole, které bývají mnohdy neschopné (ok beru, potřebují si to zažít a kdesi cosi)
místo zkušené nevystudované svobodné matky dvou dětí s profesionálním přístupem a mnohaletými zkušenostmi.
A to vám říkám, nežvatlám tady jen tak do větru, viděla jsem ji na vlastní oči a lepší jsem neměla šanci potkat a není to tím, že je moje máma.

Takže vážení. Učte se, učte se. Neřešte jestli vám to k něčemu bude nebo ne. Nikdy nevíte, kde se během života ocitnete a co budete muset řešit.
A co je nejdůležitější, naučte se respektovat autority. To je mnohdy důležitější, než vzdělání, páč nevychovaného fracka vyhodí i s vystudovaným vším možným.
No, ale možná se mýlím.
Mě rozhodně tihle lidé strašně lezou na nervy.

Lucy Michelle

19. den: Kdy jsi nerespektoval/a své rodiče..

23. září 2012 v 10:29 | Lucy Michelle |  O mně
Myslím, že to bylo v druhé polovině devítky - prváku, když domá trůnil mamčin přítel (dnes již díkybohu EX) a já usoudila, že na povídání má někoho jiného a byla vděčná, že si zpočátku u nás dětí šplhal a zařídil mi notebook.
Tudíž naše rodinné vztahy šly do mrazničky a já se stala závislou na všech možných on-linovkách a jiných lidech než byla máma.
Ne že bych dělala zrovna hlouposti, ale vím, že tehdy jsem ani jednoho nemusela.

A mého biologického otce?
Toho jsem vyloženě nesnášela, když jsem měla krizi viz. výše. Tady můžu říci, že jsem ho nerespektovala vůbec. Ovšem na našem vztahu se to nijak nepodepsalo, vzhledem k tomu, že už pár let není žádný. (Naši jsou rozvedení, otec se nezajímá a je už pár let v tahu a když se objeví sou akorát problémy)
Díky JK už ho mám zase ráda i přes to všechno, a dokonce jsem mu na 99% odpustila (když se objeví na scéně je to problém).
Respektovat ho se vším všudy.., to však budu moct až přišoupe na kolenou a bude prosit o odpuštění.
(to neznamená, že jím pohrdám, to už ne)

Lucy Michelle

18. den: V co věříš?..aneb jak si zajistit nový život

22. září 2012 v 18:31 | Lucy Michelle |  O víře
V co věřím? Věřím v to, že kdybych nevěřila nebyla bych teď tam kde jsem teď.
Měla bych depresi a uvažovala o sebevraždě.
Jako mnoho dalších lidí v této době.
Také věřím v to, že ateismus se vylučuje svou vlastní definicí, jelikož věří že v nic nevěří.
Z toho vyplývá, že každý v něco/něčemu věří.

U mě je to toto:
Kurzívu číst nemusíte, ale třeba vám to pomůže lépe pochopit.

Podzim je tady

21. září 2012 v 19:59 | Lucy Michelle |  Ze života
Minulý týden v neděli jsem se vykopala ven (nebo byla vykopána vyšší mocí) abych se trošku nadýchala čerstvého vzduchu a pokecala s JK jen tak o životě, o tom co mě trápí a o těch co mě trápí. Bylo to velmi uklidňující a krásné a ..
Je hezké se jen tak potloukat kolem šumící řeky.. koukat na chodící lidi kolem tak nějak s nadhledem, poslouchat hezkou hudbu a pokecat se Stvořitelem.

Vyfotila jsem i pár fotek, protože i když už jsem ten výjev kolem řeky viděla stokrát, tak takhle se začínajícím podzimem to má fakt kouzlo..
Ty vybarvující se listy a chladná voda, která nic neřeší a má svůj vlastní čas...


17. den: Tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok

21. září 2012 v 19:28 | Lucy Michelle |  O mně
Mám skluz, za který se vám omlouvat nebudu, páč za 1. to čte stejně pravidelně jen Krák, za 2. je to moje věc jak, co, kdy zveřejňuju ;)
Nicméně, páč mám volný čas, tak sem toho šoupnu více, dokud se mi chce.

16. den: Tvůj názor na mainstreamovou muziku

21. září 2012 v 19:05 | Lucy Michelle |  O mně
Tak fajn. Můj názor na mainstream se liší s oblastí kde ten mainstream mainstreamem je.. whm.. to je ale šílená věta :D
Na vysvětlenou..
Západní pop .. ne.
Korejský pop .. ano.
Jo.. obojí je job a nic z toho není morálně dokonalé, to ovšem nic v tomhle světě (ani já i když bych byla velmi ráda, ani vy, velmi mě mrzí že vám kazím iluze). Peníze jsou peníze a moc je moc, že ano.

Kam dál